Přirozeně silná imunita a vnitřní prostředí 1. část

Biologický terén, evoluční biologie a medicínská praxe na počátku 20. století: Úvod do terapie mořskou plazmou Reného Quintona 

 

Holističtí terapeuti, kteří získali vzdělání v teorii biologického terénu, se shodnou na tom, že je významné udržovat rovnováhu vnitřního prostředí. Jste-li jako já, dlouhá léta usilovně hledáte látku, která by dokázala tuto dokonalou vnitřní rovnováhu, která je pro udržení optimálního zdraví zásadní, obnovit. A právě jedinečná mořská plazma, kterou v roce 1897 objevil, načerpal a vyfiltroval René Quinton, to vše zvládne.V Evropě se v klinické praxi využívá již více než 100 let, ale jelikož zatím nebylo rozsáhlé kompendium výzkumů na toto téma přeloženo do angličtiny, zůstává v anglofonním světě téměř neznámou. 

René Quinton byl ve Francii považován za národního hrdinu. Ačkoliv byl samouk, za svůj život vystřídal kariéru výzkumníka, objevitele, vynálezce, fyziologa, válečného hrdiny, letce, spisovatele a filantropa – jednalo se o skutečně renesančního člověka. Jeho teorie si však ve vědecké obci získaly zastánce a podporovatele až po jeho smrti. 

Quintono objevil spojitost mezi biologickým terénem, infekčními nemocemi a chronickými chorobami, která byla vědecky potvrzena až v průběhu posledních dvaceti let. Při léčbě zánětlivých onemocnění dodržoval přísné hygienické zásady dlouho předtím, než byly jeho teorie a klinická pozorování potvrzeny moderním výzkumem. Obdobně jako v případě Einsteina či da Vinciho, jejichž teorie byly považovány za radikální (či dokonce scestné) do chvíle, než se prokázala jejich převratnost, se nakonec i teorie Quintonovy ukázaly jako správné a jejich autor začal být považován za vizionáře. 

Většina holistických terapeutů zná dobře Béchampovy a Bernardovy práce, ale většina z nich ani netuší, že to byl právě René Quinton, kdo díky svým studiím o mořské plazmě sehrál klíčovou úlohu při formulování teorie biologického terénu a jejím uvedení do klinické praxe. Quinton se nespokojil s planým teoretizováním o biologickém terénu – snažil se nalézt způsob, jak jej navrátit do dokonalé rovnováhy. 

 

René Quinton, choroboplodné zárodky a biologický terén 

V uplynulém století se západní medicína soustředila na boj proti patogenům. Nicméně sám Louis Pasteur, otec moderní patologie, na smrtelném loži uznal, že klíčem ke zdraví je homeostáza, když pronesl: „Bernard má pravdu. Mikrob není nic, terén je všechno.“ Mladý René Quinton zahájil svá studia fyziologie právě v době, tato zásadní debata byla v plném proudu. Za jeho mládí začínala vědecké myšlení ovlivňovat Darwinova evoluční teorie. Myšlenka, že veškerý život na planetě Zemi vzešel z jednobuněčných organismů žijících v oceánu, Quintona doslova fascinovala. Na základě Darwinových raných pozorování si položil otázku: „Kde se vlastně zrodil veškerý život?“ Hledání odpovědi ho zavedlo ke zkoumání jedinečného prostředí oceánů. 

Nalezl zde plankton, jednobuněčný živoucí mikrokosmos. Při pátrání po vztahu mezi prostým jednobuněčným planktonem a neuvěřitelně složitou buněčnou strukturou lidského těla Quinton narazil na ohromující vlastnosti oceánské vody, v níž se obří kolonie planktonu vznášely. Zjistil, že plankton při pohybu vylučuje tekutinu, která má po smísení s okolní mořskou vodou výrazný účinek na lidské zdraví. Nazval ji mořskou plazmou a v roce 1897 vyvinul protokol pro její získávání, zpracovávání a podávání. Výsledky byly ohromující. 

Při cestách po celém světě léčil nemocné látkou, která rychle vešla ve známost pod názvem Quintonova plazma. Úspěšně s ní pomohl tisícovkám lidí trpícím širokým spektrem zdravotních neduhů souvisejících s narušeným biologickým terénem. Seznam onemocnění, na jejichž léčbu má Quintonova plazma pozitivní vliv, je úctyhodný. Proč? Protože mořská plazma je pro homeostázu zásadní – jedná se o argument přírody ve prospěch teorie biologického terénu.