René Quinton
René Quinton (1866–1925)
René Quinton se narodil 15. prosince 1866 jako syn Paula Quintona a Marie Amyotové. Ve 22 letech se v Národním muzeu přírodní historie zaměřil na studium biologie, geologie a paleontologie. Jeho pečlivá pozorování ho ve 29 letech přivedla k první velké teorii – takzvanému zákonu tepelné stálosti, popisujícímu, jak si živé organismy napříč evolucí udržují teplotu svého původního prostředí.
Tento uznávaný lékař, biolog, paleontolog, geolog, biochemik a fyziolog nebyl prvním, kdo se touto myšlenkou zabýval – avšak právě on se vydal po stopách vzniku života na Zemi, po myšlence, že všudypřítomná voda je původem života na této planetě.
Věřil, že první živá buňka vznikla v oceánu před zhruba 3,5 miliardami let ve formě jednobuněčné mořské řasy, která vydláždila cestu vývoji dalšího života. Právě otázka, kde život začíná, ho zavedla k pozorování životního cyklu v hlubinách moře.
Zjistil, že hluboko v moři, ve vírech mořského planktonu, se voda výrazně liší od běžné mořské vody – díky vysokému bioaktivnímu obsahu minerálních látek, danému sekretem fytoplanktonu a zooplanktonu. Zachytil mikroskopické vzorky těchto organismů a začal je studovat.
Závěr jeho bádání byl pozoruhodný: zkoumaný materiál vykazoval nápadnou podobnost s krevní plazmou. V navazujících pokusech nahradil psům ztracenou nebo odebranou krev touto tekutinou – zvířata zákrok nejen přežila, ale jejich zdravotní stav se výrazně zlepšil. Tuto tekutinu nazval mořskou plazmou, později popisovanou jako QMP – Quinton Marine Plasma.
„Naše Země je z kosmického pohledu označována jako modrá planeta. Moře a oceány pokrývají tři čtvrtiny jejího povrchu. Toto je známo nám všem… Avšak málokdo z nás si uvědomuje souvislosti a zdroje zdraví, které nám naše planeta touto slanou vodní přesilou nad pevninou dává. Moře je ohromnou zásobárnou života.“
Pokus,
který vše změnil
V roce 1897 proběhl v laboratoři profesora Mareyho na Collège de France klíčový experiment: psu o váze 10 kg bylo po dobu osmi hodin intravenózně podáno 10,4 litru mořské vody – 104 % jeho vlastní váhy – bez jakýchkoli nežádoucích účinků. Ledviny fungovaly bezchybně.
Jiný pes byl zcela vykrvácen stehenní tepnou a ocital se na pokraji smrti – ztratil i rohovkový reflex. Po 11 minutách vstřikování mořské vody se reflex vrátil, pes nabyl vědomí, vstal a druhý den prošel celou laboratoří. Dostal jméno „Sodík“ a uhynul až o pět let později, sražen tramvají.
Mezi lety 1887 a 1904 Quinton svou mořskou léčbu dále rozvíjel spolu s nadšenými mladými lékaři a profesory. V pařížských nemocnicích ji nasadil u zoufalých případů – pacienta s tyfem v terminálním kómatu, oběti otravy kyselinou šťavelovou, ženy se syfilisou, muže s cirhózou jater i mladé rodičky umírající na ztrátu krve. Izotonická mořská voda, tehdy nazývaná Quintonova plazma, v mnoha případech přinesla nečekaný obrat a umírající zachránila.
L'eau de mer,
milieu organique
V roce 1904 vydal René Quinton svou stěžejní knihu „L'eau de mer, milieu organique“ („Mořská voda, organické prostředí“), která vzbudila ve vědecké obci značný ohlas a vědecky podložila terapeutické účinky mořské vody.
Mořská plazma byla vnímána jako ohrožení pro rychle se rozvíjející farmaceutický průmysl – QMP byla totiž považována za mimořádně účinný prostředek pro širokou škálu onemocnění. Byl přijat zákon, jehož cílem bylo omezit rozšířené užívání QMP v celé Evropě: vyžadoval, aby všechny injekční léky byly tepelně sterilizovány. Farmaceutický průmysl přitom dobře věděl, že jedním ze základů účinnosti QMP je právě to, že její jemné složení nesmí být vystaveno teplu – tuto skutečnost Quinton zdokumentoval o desítky let dříve.
Člověk by čekal, že takový vědecký odkaz bude zachován za každou cenu pro budoucí generace. Ve skutečnosti se ale ukázalo, že knihy a vědecké příspěvky Reného Quintona jsou dnes jen těžko dohledatelné – jako by byly postupně vytlačovány stejně jako jeho přírodní, bezpečná, jednoduchá a nenákladná metoda léčby.
Quintonovým snem bylo přinést mořskou plazmu dětem v Africe trpícím úplavicí, cholerou, podvýživou a dehydratací. Tento sen se mu naplnit nepodařilo – během první světové války byl povolán do francouzské armády a v roce 1925 zemřel na následky válečného zranění.
Objev 78 prvků
Na počátku svého výzkumu Quinton zjistil, že mořská voda obsahuje 15 prvků Mendělejevovy periodické tabulky. Postupně jich přidal dalších pět, přesvědčen, že tam budou i ostatní. S rozvojem klinických analytických metod se jeho intuice potvrdila: mořská voda obsahuje prakticky všechny prvky periodické tabulky, a to ve stejném poměru jako naše vnitřní prostředí – extracelulární tekutina, krevní plazma, slzy či mozkomíšní mok.
Tento objev v roce 1950 potvrdil Henry Doffin, profesor biologie na Přírodovědecké fakultě v Poitiers. Novější výzkumy Univerzity v Coral Gables (Miami) pomocí neutronové difrakční spektrometrie – dosud nejpřesnější dostupné metody – ověřily celkové ionominerální složení mořské vody a potvrdily 78 biologicky dostupných prvků při biologické teplotě.
Mořská voda měla ve svém původu nižší koncentraci minerálních solí než dnes, proto se před použitím ředí pramenitou vodou s nízkým obsahem minerálů. Každý litr mořské vody navíc obsahuje v průměru 300 miligramů prebiotických derivátů uhlíku – aminokyselin, cukrů, vitaminů a dalších látek, které fytoplankton a zooplankton přeměňují do přirozeně vstřebatelné formy a které v těle působí synergicky.
Odkaz, který přežil desetiletí
V holistické medicíně je dávno známo, že Hippokratés měl pravdu, když radil lékařům léčit spíše člověka než nemoc. Kolem roku 1800 prohlásil Louis Pasteur, otec mikrobiologie, že infekce způsobují bakterie a viry. Jeho současník Antoine Béchamp však veřejně nesouhlasil a tvrdil, že jde o selhání vnitřního prostředí těla, které pak útoku mikrobů podlehne. Lékařská obec se přiklonila k Pasteurově verzi.
Traduje se však, že sám Pasteur nakonec dal Béchampovi za pravdu a na smrtelné posteli měl připustit: „Měl pravdu, mikrob není nic, prostředí je vše.“ Dobová medicína přesto zůstala u svého původního rozhodnutí. Naštěstí několik následovníků Reného Quintona pokračovalo v jeho výzkumu a doložilo příznivé izotonické a hypertonické účinky QMP – s tezí, že člověk je zdravý, pokud je jeho vnitřní prostředí v rovnováze.
Oblasti, kde je Quinton mořská plazma historicky zmiňována
- 👶
Pediatrie
- 🧠
Neurologie
- 🤧
Alergologie
- 🍽️
Gastroenterologie
- 🌿
Dermatologie – např. psoriáza, atopický ekzém, akné
- 💧
Urologie
- ⚖️
Endokrinologie
- 🫁
Respirační onemocnění
- 🥄
Poruchy příjmu potravy – např. anorexie
Mořská plazma je doplněk stravy. Při zdravotních potížích doporučujeme poradit se s lékařem.
Používání
dodnes
QMP je v současné době stále používána jako podpůrný prostředek pro doplnění minerálů a stopových prvků. Podle dostupných pramenů byla mořská plazma za první světové války tajně využívána i francouzskou armádou jako náhrada krevní plazmy a pomohla zachránit životy zraněných vojáků.
Uživatelé běžně popisují pocit vyšší energie, lepší koncentrace nebo nižší potřebu spánku. Vrcholoví sportovci ji využívají díky vyvážené elektrolytické rovnováze, která pomáhá udržovat optimální hydrataci.
Bílé krvinky
a věda
Na závěr svého bádání se Quinton zaměřil na bílé krvinky – buňky, které je kvůli jejich citlivosti obtížné udržet naživu mimo tělo. Rozšířil studii na ryby, obojživelníky, plazy, savce i ptáky: ve všech případech bílé krvinky ponořené do mořské vody nadále vykazovaly známky normálního života.
K podobným závěrům dochází i současný výzkum. Dr. José Miguel Sempere, profesor biotechnologie na Univerzitě v Alicante, ve své studii uvádí: „Jsem přesvědčen, že bílé krvinky zůstávají v Quintonově izotonickém roztoku déle než dosud naměřených 96 hodin.“
Samouk, který změnil pohled na biologii
René Quinton byl samouk bez formálního přírodovědeckého vzdělání, a přesto svým přístupem ovlivnil dobovou biologii a medicínu. Jeho evoluční teorii dobově některé kruhy srovnávaly s Darwinovou. Kromě biologie a fyziologie byl také filozofem, vojenským hrdinou a nadšeným propagátorem letectví – před sto lety založil ve Francii vlivnou Národní leteckou ligu, která sehrála zásadní roli v rozvoji francouzského letectví.
„Jaký je Pasteurův přístup? Lék na jednu nemoc, který útočí pouze na jeden mikrob. A jaký je můj přístup? Mořská plazma neútočí na žádný jednotlivý mikrob, ale dává živé buňce sílu čelit jim všem.“
Opomíjený odkaz
Po objevu penicilinu a nástupu antibiotik zůstal René Quinton na dlouhou dobu opomíjenou postavou vědy. Moderní medicínu dnes z velké části definují syntetická léčiva. O mořské plazmě je přitom dodnes zmiňováno, že jde o přírodní a dobře snášený prostředek k doplnění minerálů.
Oceán pokrývá tři čtvrtiny povrchu naší planety a byl zdrojem inspirace už dávno před naším letopočtem. Otázkou zůstává, zda jsme jako lidstvo do jisté míry neztratili spojení s mořem, které odráží naše vlastní vnitřní prostředí.
Kdo chce jít víc do hloubky, může sáhnout po knize Quinton – Léčba mořskou plazmou, která se věnuje i Quintonovu příběhu a jeho objevu.