Metabolický syndrom

Quinton Hypertonic při zvládání metabolického syndromu

Metabolický syndrom je klinický stav, který lze snadno diagnostikovat lékařským vyšetřením. Podobně jako u drtivé většiny ostatních zdravotních potíží přinesly pokusy o vytvoření přesného konceptu syndromu různorodé výsledky, a proto v současnosti neexistuje jediná univerzální definice. Fauci et al. (2013) metabolický syndrom popisují jako soubor symptomů, které při současném výskytu představují významný rizikový faktor pro rozvoj kardiovaskulárních a metabolických chorob, jako je např. diabetes 2. typu.

Podle diagnostických kritérií vytvořených Mezinárodní diabetologickou federací se za nutnou podmínku pro stanovení této diagnózy považuje abdominální obezita. Pacient dále musí vykazovat alespoň dva z následujících symptomů: vysoká hladina triacylglycerolu, nízká hladina HDL cholesterolu, vysoký krevní tlak a hyperglykemie nalačno (Schnell, Domingueza Carrera, 2007).Fauci et al. (2013) uvádějí, že léčba metabolického syndromu se obvykle zaměřuje na jednotlivé složky onemocnění. Primárním cílem je tedy snížení tělesné hmotnosti pacienta; další kroky léčebné strategie tvoří důsledné snižování vysoké hladiny triacylglycerolu, vysokého krevního tlaku, inzulínové rezistence a hyperglykemie.

Co pomáhá?

Základními léčebnými metodami jsou z klinického pohledu úprava stravy a řádné plánování fyzické aktivity. Franz et al. (2002) provedli analýzu dostupných studií zabývajících se první uvedenou metodou, v níž popsali doporučení pro prevenci a léčbu diabetu a souvisejících komplikací, včetně jejich zdůvodnění a důkazů, na nichž se zakládají. Autoři zdůrazňují význam vyváženého příjmu mikroživin (vitamínů a minerálů), neboť jejich nedostatek má souvislost s diabetem a metabolickým syndromem. Ve spojitosti s minerály je třeba podotknout, že význam hořčíku pro buněčný metabolismus a funkci mitochondrií je dobře známý (Ames, Atamna a Killilea, 2005). Jeho příjem a koncentrace v plazmě je navíc nepřímo úměrná inzulínové rezistenci a zvýšený příjem hořčíku snižuje riziko rozvoje diabetu 2. typu (Larsson a Wolk, 2007). Hořčík a další makro minerály však nejsou jedinými prvky, které souvisejí s poruchami metabolismu. Úloha stopových prvků při buněčném metabolismu byla objasněna již před mnoha desítkami let. Změna homeostázy může vést k urychlení mitochondriálního stárnutí a zhoršení projevů metabolického syndromu a poruch metabolismu (Walter et al., 1991; Franz et al., 2002; Hussain, Claussen, RamachandranaWilliams, 2007; Gul et al., 2008). Správnost těchto výsledků vynikne, podíváme-li se na funkci jednotlivých prvků: zinek se podílí na syntéze, ukládání a vylučování inzulínu, chrom má modulační účinky na hladinu cukru v krvi a mangan působí jako kofaktor řady enzymů důležitých pro metabolismus sacharidů (Gul et al., 2008). Když byl u zvířat a lidí v pokusných podmínkách navozen nedostatek minerálů, projevila se u subjektů inzulínová rezistence a nesnášenlivost glukózy (Gul et al., 2008).

Minerální látky a metabolický syndrom

Z výše uvedených důvodů nabízí zařazení minerálních doplňků stravy zajímavou možnost pro dietetický přístup k léčbě zmíněných onemocnění. Jak však uvádějí Franz et al. (2002), při podávání „mega dávek“ vitamínových či minerálních doplňků existuje riziko toxicity.

Minerální komplexy, jakým je např. Quinton Hypertonic®, se stávají nástrojem s vysokým potenciálem, a to díky svému účinkuna patogenezi poruch metabolizmu. Jejich užití tak představuje vhodnou složku profylaxe. Vzhledem k obsahu fyziologického množství hořčíku a dalších prvkůpodílejících se na metabolismu a homeostáze sacharidů lze Quinton Hypertonic® použít i tehdy, byla-li porucha již diagnostikována. Představuje tak ideální potenciální nástroj pro zvládání onemocnění prostřednictvím snížení inzulínové rezistence a udržování elektrolytické rovnováhy (Hussain et al., 2007).

AMES, B. N., ATAMNA, H., aKILLILEA, D. W. (2005). Mineral and vitamin deficiencies can accelerate the mitochondrial decay of aging. Molecular aspects of medicine.

BARBAGALLO, M., aDOMÍNGUEZ, L. J. (2013). Magnesio, diabetes y síndrome metabólico. Cirugía y cirujanos, 81, 365-367.

FRANZ, M. J., BANTLE, J. P., BEEBE, C. A., BRUNZELL, J. D., CHIASSON, J. L., GARG, A., … WHEELER, M. (2002). Evidence-based nutrition principles and recommendations for the treatment and prevention of diabetes and related complications. Diabetes care, 25, 148-198.

GUL, T., IMRAN, H., KAZI, N., KHAN, M., BILAL, M., JALBANI, N., aABBAS, G. (2008). Copper, chromium, manganese, Iron, Nickel, and zinc levels in biological samples of diabetes mellitus patients. Biological trace elements research, 122, 1-18.

HE, K., LIU, K., DAVIGLUS, M. L., MORRIS, S. J., LORIA, C., VAN HORN, L., … SAVAGE, P. J. (2006). Magnesium intake and incidence of metabolic syndrome among young adults. Circulation, 113, 1675-1682.

LONGO, D. L., FAUCI, A.S., KASPER, D.L., HAUSER, S.L., JAMESON, J. L., LOSCALZO, J. (Ed.). (2012). Harrison principios de medicina interna. Vol 2. 18thed. México: McGraw-Hill.

SCHNELL, M., DOMÍNGUEZ, Z. A., a CARRERA, C. (2007). Aspectosgenéticos, clínicos y fisio patológicos del síndrome metabólico. Analesvenezolanos de nutrición, 20, 92-98.

WALTER, R. M., URIU-HARE, J. Y., LEWIS, K., OSTER, M. H., ANAWALT, B. D., CRITCHFIELD, J. W., &KEEN, C. L. (1991). Copper, zinc, manganese, and magnesium status and complicationsof diabetes mellitus. Diabetes care, 14, 1050-1056.

WENTING, H. E. (2017). The bio element content determination and function alevaluation of Quinton drinkable seawater from Spain. Guangdong traceelements science, 1-6.